...

Za pravlast čaje je považována Čína. Nejstarší důvěryhodné zmínky o čaji začínají prvním stoletím našeho letopočtu. Dlouhou dobu byl čaj jen záležitostí čínského dvora. Tehdejší příprava se však značně lišila od dnešní (listy byly trhány a lisovány do placek, které se sušily, až zčervenaly, přidala se cibule a zázvor a po povaření se teprve tento čaj podával).  V 7.století začíná čaj pronikat i do nižších vrstev společnosti a jsou zakládány první čajovny. Surovinou je stále lisovaná placka, avšak lehce pražená a rozemletá na prach. Místo kořenících přísad se upřednostňuje jemná chuť nápoje. Čaj se začal podávat v jídelnách a dokonce v podobě lisovaných tabulek sloužil coby platidlo. Pití čaje na skutečné umění povýšili japonští zenoví mniši. Čaj je nápoj, připravovaný louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné odvary (například tzv. ovocné čaje, bylinné čaje a jiné), které se někdy označují jako nečaje.

Čajové lístky jsou zpracovány různými způsoby, které vedou k různým „druhům“ čaje. Základním faktorem je stupeň oxidace. Tradiční dělení je do čtyř základních skupin:
čaje bílé – listy se rovnou suší, bez oxidace. Obvykle se tak zpracovávají mladé lístky, někdy se keře pěstují zastíněné, aby se omezilo množství chlorofylu v listech.
čaje zelené – neprochází oxidací. Enzymy způsobující oxidaci jsou zničeny teplem: užívá se sušení na pánvích, nebo napařování. Zpracování je ukončeno jeden až dva dny od sběru.
čaje polozelené (modrozelené, žlutozelené nebo dokonce modré) – lístky prošly kratší oxidací (přechod mezi zelenými a černými čaji).
čaje černé – lístky se mechanicky naruší, oxidace se nechá úplně proběhnout. Zpracování trvá týden i déle. Velmi výrazný rozdíl je mezi ortodoxním zpracováním a plně průmyslovou výrobou, kterou vzniká nadrcený substrát vhodný do čajových pytlíků. Ve střední Evropě je historicky nejoblíbenější právě čaj černý.
Velmi oblíbené jsou i exotické „čaje“ jako je jihoamerické maté nebo lapacho, jihoafrický rooiboshoneybush. Označení čaj zde ale není přesné, protože se tyto tzv. „bylinné čaje“ nevyrábí z čajovníku. Existuje řada způsobů zpracování, které do uvedených kategorií příliš nezapadají.

Příprava čaje

Potřeba udržet čaj teplý i během popíjení, vedla ke vzniku čajové misky s pokličkou. Čajová konvice vnikla až v 16. Stol a jejím předobrazem, byly čínské porcelánové konvice určené původně k servírování vína. Nejpřesněji popsali přípravu čaje Japonci. Jde ovšem o čajový obřad, který je pro každodenní přípravu čaje nepoužitelný. Čaj můžeme připravit dvěma hlavními způsoby. Buď louhováním a přelitím přes sítko,(na takzvaný čistý nálev), nebo lístky nasypeme do konvice se sítkem, či do čajové misky s pokličkou a následně zaléváme vodou a připravujeme tak čaj postupně. První způsob je vhodný pro čaje, jež dávají pouze jeden nálev a druhý způsob je vhodný pro čaje vícenálevové, převážně zelené, žluté a kvalitnější bílé. Voda na čaj by měla být jen lehce převařená. Množství čaje na nálev se různí. Zde je třeba přistupovat individuálně dle druhu a doba louhování, také záleží na požadované výsledné chuti. Anglické pravidlo jedné čajové lžičky na jeden decilitr čaje a jedné lžičky navíc pro konvičku, bylo vytvořeno při popíjení čaje černého a do jisté míry ho můžeme uplatnit i u jiných druhů. Čaj by se měl pít teplý. Dochucování čajů mlékem, cukrem, citrónem, snítkou máty, bývá ortodoxními “čajaři“ označováno za nežádoucí. Vzhledem k tradičním způsobům přípravy v Indii, Maroku, Anglii i v jiných koutech světa, bychom tyto způsoby neměli zavrhovat. Pokud používáte med, pamatujte, že při teplotě nad 70°C ztrácí své pozitivní účinky na lidské zdraví.

Skladování čaje

Obecně by čaj měl být skladován v suchu, temnu, relativním chladu (do 20°C ). Díky velké schopnosti čaje přejímat různé pachy, by jednotlivé druhy měly být skladovány bez přítomnosti jakýchkoli aromatických látek. Čím větší množství daného čaje je pohromadě, tím lépe, neboť čaj si vytvoří své vlastní mikroklima a stárne pomaleji. Vhodnou kombinací pro uskladnění se zdá papírový sáček v kvalitní dóze. Dobře skladovaný čaj může vydržet i několik let.

Čaj o páté

Zvyk pít čaj o páté vznikl ve Francii, ačkoliv je přisuzován Anglii, která ho od Francouzů pouze převzala.
Čaje jsou zdrojem jak povzbuzení duševního tak fyzického. Obsahují katechiny, které jsou prevencí proti rakovině, zabraňují zužovaní cév, což má pozitivní účinky na krevní oběh a tak předcházejí srdečním infarktům i mozkovým mrtvicím, pomáhají trávení, obnovují střevní flóru.  Vitamíny v čajích působí proti chřipkovým virům a posilují imunitu a dále také škála minerálů v čajích je zdraví prospěšná. Čaj má vedle povzbuzujících účinků v mnoha případech díky látkám v něm obsaženým také blahodárný vliv na organismus. Čaj není jenom nejrozšířenějším nápojem na světě, ale má i svůj význam v historii světa. Ovlivňuje lidské příběhy, osudy a životní postoje. Pravidelné pití čaje je životní názor i relaxace.