Ve strojírenství a obecně technických oborech existuje celá řada vychytávek, jež fungují na velmi jednoduchém principu. Používají se odnepaměti a zřejmě ještě dlouho používat budou, protože moderní technologie a digitalizace je dokážou jen těžko nahradit. Příkladem jsou koncové měrky.
Měrka je v oblasti strojírenství jednoduchou měřicí pomůckou bez pohyblivých částí. Slouží k ověřování rozměrů. Výrobek obvykle porovnáte s měrkou a zjistíte, zda jsou rozměry odpovídající. Slyšeli jste však někdy o koncových měrkách?
Sada kvádrů, kterými se ověřují rozměry
S koncovou měrkou se můžete setkat i pod názvem Johanssonova měrka či hezky česky „Johanssonka“. Všechny tyto názvy označují destičku či hranol vyrobenou z oceli nebo keramiky. Tyto destičky/hranoly se obvykle prodávají v sadách, přičemž každá sada obsahuje kusy různých velikostí. Tím, jak tyto velikosti skládáte k sobě, jste schopní složit řadu rozměrů.
Koncové měrky se využívají jako hmotný etalon délky, to znamená, že se s nimi ověřuje, zda měřidla a měřicí přístroje správně měří. Podle toho, jaký rozměr potřebujete složit, si ze sady vezmete několik koncových měrek a přiložíte je k sobě. Díky přilnavosti se pevně spojí.
Do dílen i kalibračních laboratoří
Jakkoliv je princip koncových měrek jednoduchý, používá se v praxi, tedy v dílnách a výrobnách, i v odborných laboratořích, jež ověřují správnost měřidel. Každá sada koncových měrek na sobě nese označení stupně přesnosti, jde konkrétně o stupně:
- kalibrační (K, 00, AA),
- etalonový (0, A),
- kontrolní (1, B),
- dílenský (2, C).
Jak napovídají názvy, ty nejpřesnější se používají v kalibračních laboratořích, ty nejméně přesné zase v dílnách. I koncové měrky třídy 2C jsou však stále velmi vysoce přesné.
Zakoupit se dají také samostatně, sadu tedy lze rozšířit či doplnit o ztracený kousek.
Napsat komentář