Vstupní brána bohnického hřbitova je zamčená
Nezařazené

Putování za tajemnem – Bohnický hřbitov

Láká mě nadpřirozeno, nevysvětlitelné jevy, tajemno a záhady a tak když se v novinách Prahy 8 vyskytl článek o bohnickém hřbitovu bylo jasné, že se tam musím podívat. Vybral jsem si tedy slunečný den, který sice nebyl ideální na procházku po tak smutném a bohem opuštěném místě, ale protože si z nedostatku času nemohu příliš vybírat sbalil jsem foťák a vydal se na místo. Jen upozorňuji, že hřbitov je přes 60 let zavřený a veřejně nepřístupný, šel jsem tedy tajně.

Něco málo z historie

Dočetl jsem se, že tento hřbitov vznikl jako potřeba psychiatrické léčebny v Bohnicích pro pohřbívání mrtvých. Léčebna byla založena roku 1903, tedy ještě dlouho před první světovou válkou. Hřbitov sloužil pro potřeby léčebny a tak zde jsou pohřbeni lidé, kteří za svého života trpěli psychickými nemocemi. Avšak za první světové války sloužila léčebna také jako zajatecký tábor a tak zde svůj odpočinek našlo i několik italských vojáků. Údajně zde leží přes 4 tisíce hrobů. Součástí hřbitova byla také kaplička a márnice. Dnes je bohužel všechno v žalostném stavu. Pohřbívat se zde přestalo přibližně před 60 lety. V článku se také psalo,  že za posledních 60 let nezasáhla na hřbitově lidská ruka. To musím vyvrátit, jelikož v v době mé návštěvy jsem zjistil, že stromy jsou částečně ořezané a na hlavní příjezdové cestě byly vidět stopy kol.

Na starém bohnickém hřbitově

Šel jsem podél hřbitovní zdi, která byla celá obrostlá břečťanem. Hledal jsem nějakou díru, kterou bych prolezl, ale i když jsem obešel celý hřbitov nenašel jsem nic, kudy bych se tam
Cesta, která vede středem hřbitova je lemována stromydostal. Nezbývalo než přelézt zeď a doufat, že hřbitov nebude chráněn psy. Přelezl jsem na jednom sníženém místě a překulil se do hřbitovního areálu. Uzounká pěšinka byla klikatá a místy se dělila do dalších mnohdy i slepých uliček. Když jsem se podíval mimo pěšinku uviděl jsem samý břečťan mezi nimž byly prošlapány cestičky. Pod břečťanem se ukrývaly hroby zesnulých.  Bylo zde ticho. Stál jsem na místě a zamyslel se.

Myslel jsem na všechny nemocné, kteří zde byly uloženi k věčnému spánku. Jaký asi měli život, proč se zbláznili a jak s nimi bylo zacházeno za jejich života v léčebně. Přemýšlel jsem také nad tím, zda duše zemřelých bloudí tímto hřbitovem v nekonečném utrpení nebo zda i toto místo je v noci klidným místem posledního odpočinku. Šel jsem dál, zamyšlený a zadumaný. Sem tam se objevil náhrobní kámen, avšak bez písma, které by vypovídalo o historii člověka, který byl pod tímto kamenem pochován. Velký pomník s křížem na hoře byl v žalostném stavu a část kříže byla ulomena. Těžko říct, zda to je stářím a chátráním nebo vandalství lidí, kteří se zde údajně v noci scházejí a pořádají satanistické rituály. Dostal jsem se až na příjezdovou cestu, bahnitou a kluzkou, lemovanou hustě osázenými stromy.

Přestože bylo sluníčko a obloha byla modrá, zde bylo temno. Přes husté stromy zde slunce nepronikalo. Stromy jako by bránily přístupu světla a udržovaly zde depresivní a melancholickou náladu. Odbočil jsem od příjezdové cesty a zamířil k zdevastované kapli nebo kostelíku, kdo ví. Tam mé hloubání nad dějinami vyrušil zamilovaný líbající se pár. Tedy možná jsem je vyrušil spíše já. Odešli pryč a já si mohl sednout k tomu, co kdysi bylo asi kapličkou pro klid zemřelých a rozjímat dál. Byl zde zajatecký tábor. Jak to asi v té době vypadalo? Dočetl jsem se, že mnoho italských vojáků onemocnělo na tyfovou epidemii.

I zeď je porostlá břečťanem jako všechno kolemKruté časy. Slunce si mezitím pohrávalo se stíny stromu, které jako všechno tady byly porostlé břečťanem.  Zadíval jsem se ty stíny a pak nahoru tam, kde kdysi bývala střecha kaple. Proti slunci jsem viděl jen černý obrys a kolem dva mohutné stromy bez listí. Deprimující smutný pohled. Prošel jsem kolem kaple ze všech stran a vrátil se stejnou cestou. Nikde nebyli slyšet ptáci, byl zde klid a atmosféra, která jako by vybízela k přemýšlení nad životem.

V článku, který jsem četl psali, že návštěvníci cítili chlad a zvláštní vítr. Nic takového jsem necítil. Cítil jsem zde smutek a také starou historii, kterou vyprávěl všudypřítomný břečťan a stromy, kterým jako by se již nechtělo růst. Tento hřbitov určitě není tajemný. Je jen velice starý a pochmurný.

Pořídil jsem zde několik snímků, které jsem musel upravit, aby více odpovídaly skutečné atmosféře na hřbitově. Snímky si můžete prohlédnout pod článkem níže. V tomto článku jsem použil údaje, které jsem vyčetl z webových stránek Tajemná místa a doplnil jej o své vlastní obrázky. Na závěr dodávám, že na noční výpravu na starý bohnický hřbitov bych se určitě nevydal.

 

Slunce slabě prosvítí skrz stromy Ruina. Je škoda, že se o tento kostel potažmo hřbitov nikdo dlouhá léta nestará Jen obvodové zdi kostelíku A pokud ano bude zarostlý a nečitelný Na náhrobní kámen zde už téměř nenarazíte Pohled z dálky na bývalí kostel, kde se jistě sloužili mše za zemřelé duše v léčebně Všude kam oko dohlédne je břečťan, kterému se zde nadmíru daří Vstupní brána bohnického hřbitova je zamčená Smutné místo tento bohnický hřbitov I zeď je porostlá břečťanem jako všechno kolem Cesta, která vede středem hřbitova je lemována stromy Zničený kříž - vandalství nebo zub času? Možná tak trochu obojí...

Mohlo by zaujmout...

2 Comments

  1. Radek Lukeš says:

    Dobrý den,
    děkuji Vám za ne obvyklý článek o starém hřbitově v Bohnicích. Byť je Vaše vyprávění datované z před dvanácti mšsíci, alespoň krátce zareaguji.
    Kdysi mě s hřbitovním místem seznámil jeden můj mrtvý. Abych nebyl tajemnější než tajemný – hřbitov jsem zaznamenal a pak ho poznával po smrti svého milovaného kocoura, který spí naproti. Je to už hodně let. Místo jsem si oblíbil. Mám rád místa s emocemi.
    Váš článek je neobvyklý. Není plný vyprázdněných floskulí o beznaději, chladu a divných pocitech v jedné konkrétní části tohoto místa. Bohužel, nedávno došlo k “objevení” hřbitova a jeho smělému pokusu o disneylandizaci. Už to odeznívá, místo si bude nadále žít vlastním životem a energiemi jimi prostoupenými,
    Perfektní fotky, čtivé řádky. Díky za to.
    Jen jeden otazník. Proč byste se “tam” nevydal v noci? Pokud tam nebude rituál…
    Přeji vše dobré a ještě jednou díky za ne mainstreamový článek o tomhle života plném místě. Byť v podobě “po”.
    S pozdravem
    Radek Lukeš

  2. David says:

    Dobrý den pane Lukeši,
    tím, že už tento web nevlastníme všiml jsem si vašeho komentáře až nyní 🙂 Omlouvám se, za drobnou prodlevu 🙂 Děkuji za chválu, nemám rád mainstreamové věci, raději si jdu vlastní cestou. Na hřbitov bych nešel potmě proto, že se tmy bojím, takže všeobecně kamkoliv, kde je tma, tak nerad chodím. Resp. nebojím se tmy samotné, ta je neškodná, ale nedělá mi dobře že nevidím a nevím, co se ve tmě skrývá. Nic jiného v tom není.

    Mějte se se hezky 🙂
    David

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

five × three =